Budu upřímná. Tohle je kniha, kterou jsem se pokoušela 3x dočíst (tedy spíš doposlouchat v podání Audiolibrix). A bohužel se mi to nepovedlo. Skončila jsem u 3. kapitoly z 10.
Čekala jsem nejspíš, i podle názvu a anotace, že se dozvím, jak – jako rodič – nastavit zacházení s technologiemi u dětí. Že dostanu odpovědi na moje otázky – kdy, kolik, jak, a tak podobně. A možná bych se to i dozvěděla, ale už jsem se k tomu neprokousala.
Kniha na mě byla až mýtická, filozofující, košatá
Naprosto chápu záměr autora i jeho literární styl. Jen já osobně mám raději svižně psané knihy, které dávají jasný směr, řešení, poučení. Digiděti se ale musí číst s úplně jiným očekáváním. Jde spíš o rozvitější úvahy a vlastní zkušenosti autora, než o fakta. Ty jsou možná vnořené v dalších částech knihy.
To, že mně osobně kniha nesedla ale neznamená, že je špatná. Je to určitě zajímavé nahlédnutí do duše a mysli dnešních dětí žijících v digitálním prostoru už od malička, narozdíl od nás rodičů dinosaurů.
Dozvíte se, jak je důležité skutečně se zajímat o aktivitu dětí v digitálním prostoru…
…a pronikat tak do jejich světa. Že ony samy chtějí, abychom se my rodiče zajímali. Že je ale potřebujeme naučit, jak si nastavit hranici mezi „sítí“ a lidskostí.
Tak třeba je v téhle knize ještě poklad, který jsem minula. Jestli jste ji někdo dočetl až do konce, dejte mi určitě vědět do komentářů. Moc uvítám i doporučení na podobnou knihu. Čtivou, přehlednou a více založenou na faktech.
Za mě tedy 2⭐ z5.
Líbí se vám recenze? Podpořte mě.
Koupí knihy přes odkazy níže přispějete k tvorbě tohoto blogu.
Mapuji zajímavé myšlenky z knih o rodičovství a objevuji laskavé dětské knížky. Pomáhám tak vytíženým rodičům najít vše, co potřebují, aby mohli dětem předat z knih to nejlepší. Do mého příběhu můžete nakouknout tady.
